Dlouhou dobu jsem byl na straně svých aktuálních klientů. Dělal jsem marketing pro různé firmy i korporáty a všechny prostory, kde se konaly firemní eventy, mi splývaly v jedno. Přišlo mi, že všechny vypadají stejně, fungují stejně. Říkal jsem si, že originální prostor s atmosférou, který bude zapamatovatelný, určitě chybí spoustě lidem, ne jenom mně. Můj oslí můstek od marketingu k pronájmu prostor byl, že jsem se chtěl víc věnovat rodině, a tak jsem si vymyslel, že budu na volné noze a budu dělat něco, co mě baví, nejen to, co mě živí. Teď už mě živí oboje. (úsměv)
Hledal jsem prostor, který bude něčím zajímavý, ale zároveň cenově dostupný Chtěl jsem něco koupit, ale nemohl jsem sehnat žádný nebytový prostor. Nakonec jsem narazil na industriální komerční prostor v novostavbě na Proseku. Chvíli jsem tam jenom nasával atmosféru, abych přišel na to, jak to koncepčně pojmout. Je to malé, útulné, chtěl jsem, aby se tam lidé cítili jako v obýváku u sebe doma. Podle toho jsem prostor vybavil - gauče, křesílka, polohovatelné stoly, velká televize, kvalitní hudební aparatura, polička s rumy, piva v lednici, knížky. Všechno, co tam klienti najdou, je zahrnuté v ceně pronájmu.
“Obyvák je samoobsluha. Ukážu vám, že takhle se dělá kafe, pivo máte v ledničce, klíč hodíte do schránky.”
Jeden můj známý se pustil do citlivé rekonstrukce krásného objektu v centru Karlína, jehož je budova Truhlárny součástí. Přišel se podívat do Obyváku, slovo dalo slovo a vlastně úplnou náhodou jsem dostal k Truhlárně. Truhlárna je to jednoduše, protože budova skutečně sloužila jako truhlárna.
Máte pravdu, stěny domu jsou už z roku 1938, taková stavba má zvláštní atmosféru sama o sobě. Snažili jsme se s architekty zachovat maximum. Šel jsem do toho s tím, že prostor chci co “nejmíň zmršit”. Vybavil jsem ho, jenom tak aby to byl dostatečně funkční a variabilní, ale abych do něj zasahoval co nejméně. Byť působí jako industriální punk, je to punk, kde máte klimatizaci. Klienti jsou z klasických konferenčních prostor zvyklí na určitý stupeň komfortu a servisu, nejde jenom o to, že se něco klientovi líbí vizuálně. To se snažím zkombinovat.
Dbám na to, abychom dotvářeli atmosféru, podle toho, co k nám jde klient dělat. Podle toho nastavíme světla, hudbu, zvolíme vůni. Snažíme se produkovat co nejméně odpadu, děláme domácí limonády, používáme klasické nádobí. Co do náročnosti je to je provozně jenom malá změna, ale může to být právě to, co vás odliší od ostatních, a proč si vás klient vybere. Další věc je, že jsem prošel za svojí kariéru různými firmami, včetně korporátů a jsem schopný se bavit s různými lidmi na různé úrovni, ať už je to finanční ředitel nebo zaměstnanci, kteří přišli na školení. To, jak se s lidmi bavíte ovlivňuje to, jak se u vás cítí. Je důležité mluvit s lidmi jejich jazykem, umět zapříst small-talk.
“Často mě na akcích překvapilo, co se dá ještě nazývat kávou a co jsou ještě lidé schopni vypít. Věděl jsem, že takhle to prostě dělat nechci, a proto máme kávu z pražírny a kvalitní kávovar. Klienti jsou často překvapeni, že jim tu kávu vůbec někdo udělá a nemají jenom kafe s termosky.”
Nejčastější formáty jsou tiskovka, školení, workshopy, akce, kde lidé sedí, poslouchají, pracují ve skupinách. Truhlárna je v provozu třičtvrtě roku, většina zákazníků je spokojená, ale je potřeba dopředu jasně vymezit, co se smí a nesmí. Jsem opatrný co se týče večerních akcí a mejdanů, protože jako provozovatel musím respektovat určitá pravidla, a pak musím být restriktivní i vůči klientům.
Chtěl bych, aby vytížení Truhlárny bylo takové, abych mohl na akce osobně dohlížet. Nechci se dostat do stádia, kdy bude 100 % obsazeno, protože pak je těžké mít všechno pod kontrolou a udržet si konstantní úroveň služeb.